Evropské krasobruslařky měly letos skvělou sezónu. Jednou z těch, které zazářily ve
velké konkurenci, byla i Švýcarka Sarah Meier, která skončila čtvrtá na mistrovství
Evropy, osmá na olympijských hrách v Turíně a šestá na světovém šampionátu. Jacqueline
Zibug z EOI Global tento švýcarský talent vyzpovídala přímo v
dějišti mistrovství světa v Calgary, před volnými jízdami žen.
Pocházíš z pravého bruslařského prostředí: někteří členové tvé rodiny jsou krasobruslaři, jiní
hrají hokej. Bylo ti předurčeno stát se krasobruslařkou?
Sarah: Dá se to tak říct. Můj otec je hokejista a je také prezidentem hokejového klubu v Bülachu (v Zurichu). Mí bratranci a manžel mé trenérky hrají rovněž hokej. Trénuje mě moje teta. Moje matka a sestra se věnují synchronizovanému bruslení. Moje matka je také rozhodčí, ale může se věnovat jen juniorským závodům, protože jezdím v seniorech. Je také spoluzakladatelkou bruslařského klubu v Bülachu. Mí rodiče trávili spoustu volného času na ledě a vždycky jsem chodila s nimi. Pak jsem zkusila krasobruslení a vypadalo to, že by se mi to mohlo líbit. Začala jsem navštěvovat dětské kurzy, a když mi bylo kolem pěti nebo čtyř let, dostávala jsem jednou týdně soukromé lekce. Často jsem bruslila i s tetou.
Kdy si lidé uvědomili, že jsi skutečný talent?
Sarah: Dost pozdě. Pamatuji si, že když jsme s mamkou sledovali mé bruslení na videu, říkala, že jsem moc talentu nepochytila. Chtěli pro mě najít jiný vhodný sport. Jiné děti v mém věku byli o hodně lepší než já a já jsem nikdy tréninku moc nedala. Mamka chtěla, ať víc trénuji, ale mně se prostě nechtělo. Když mi ale bylo jedenáct a stala jsem se švýcarskou stříbrnou medailistkou v novickách, uvědomila jsem si, že mám opravdu talent. Hlavně na skoky, protože ty jsem se učila velice rychle.
Začala si mít ráda tréninky?
Sarah: Milovala jsem tréninky, ale také jsem si na ledě ráda hrála. Když o tom teď zpětně přemýšlím, bylo to dobré, protože mě díky tomu krasobruslení nikdy nepřestalo bavit. Měla jsem pro něj pořád dost energie. Nikdy mě nenutili hodiny a hodiny cvičit. Vždycky jsem sportovala pro sebe. Teď chci ale dosáhnout něčeho víc, a proto musím hodně trénovat. Každým rokem se můj trénink stával více a více seriózním. Teď už trénuji opravdu na profesionální úrovni.
Tvá teta, Evi Fehr, tě trénovala od úplného začátku?
Sarah: Nejdříve mě měli na starost pan a paní Pepperdayovi. Teta mě doprovázela pouze na závody, protože pan Pepperday nemohl ostatní studenty na tak dlouhou dobu opustit. Po nějakém čase mě pan Pepperday trénoval méně a méně a návštěvy na ledě u mé tety byly čím dál častější. V současné době stále navštěvuji hodiny pana Pepperdaye, ale většinu času trénuji s tetou.
Jaké to je, mít za kouče svého příbuzného?
Sarah: Myslím, že je to fajn, protože ona mě zná celý můj život. Díky tomu, že je moje teta a zná mě i v soukromí, ví, jak reaguji v určitých situacích a dokáže říct ty správná slova v pravou chvíli. Jsme si velmi blízké, ale ne zase moc. Chci říct, tohle by nikdy nefungovalo, pokud by mě trénovala maminka. Samozřejmě, že často mluvíme o krasobruslení i na rodinných srazech, ale také víme, jak máme oddělit svůj soukromý život od trénování a závodění.
Chtěla si někdy přejít k jinému trenérovi?
Sarah: Ne, nikdy. Samozřejmě, máme s Evi své problémy, ale člověk nemůže utéct pokaždé, když se takový problém objeví. Ano, je možné, že tým kolem Vás nebude fungovat tak, jak má, ale já sama jsem nikdy neměla pocit, že by něco bylo v nepořádku.
Během své kariéry si měla často problémy se zraněním. Co tě motivuje k
tomu, aby ses přes to dostala a pokračovala dál?
Sarah: Vždycky věřím, že bude líp, a pokud se prokoušu zraněním, tak že to přinese ovoce. A jak vidíte, měla jsem pravdu. Ale skutečně to nebylo lehké. Nemohla jsem rok a půl bruslit a bála jsem se, že se zranění nedoléčí, že se to nikdy nezlepší. Když jsem se pak vrátila na led, měla jsem daleko větší motivaci než předtím a chtěla jsem toho hodně dokázat, dohonit to, co jsem byla schopná dělat předtím. Nemám žádný zvláštní recept na motivování sebe sama, prostě miluji krasobruslení a nedovedu si bez něj představit svůj život.
Nikdy jsi nepomyslela na odchod?
Sarah: Ne. Jen málokdy jsem se bála, že budu donucena opustit krasobruslení kvůli nevyléčenému zranění. Ale vždycky jsem si řekla: Takhle to nezůstane, jednou se to musí zlepšit.
Je obtížné být jedinou švýcarskou krasobruslařkou na této nejvyšší úrovni a nemít doma žádné rivalky?
Sarah: Ne, nemyslím si, že je to těžké. Zvykla jsem si. Na začátku jsem si říkala, že by bylo fajn, aby tady byl někdo, kdo by byl lepší nebo byl na stejně úrovni jako já, s kým by se dalo trénovat. Ale na takové úrovni je pro každého těžké někoho takového najít. Vím, co umí jiné krasobruslařky, nemusím to vidět každý den. Bojuji sama proti sobě a znám své cíle. Tahle situace je výhodná, protože se můžu zúčastnit všech mezinárodních závodů. V Japonsku, například, je mnoho krasobruslařů na vysoké úrovni, ale nikdy se nedostanou na mezinárodní scénu, protože jiní tři bruslaři jsou vždycky lepší.
Je škoda, že Švýcarsko nemá ještě jinou krasobruslařku, kterou byl mohlo poslat
na mistrovství světa. Příští rok budete mít nepochybně možnost obsadit dvě místa
v ženském reprezentačním týmu...
Sarah: Vlastně jsem o tom ještě nepřemýšlela. Může se stát cokoliv během roku, ale momentálně to opravdu vypadá, že nemáme koho poslat na mistrovství světa.
Před letošním mistrovstvím Evropy jsi uvedla, že by ses
chtěla umístit v první pětici. Určit si cíl je snadné ale je těžké ho
dosáhnout. Co ti dodalo sebevědomí k tomu, abys to byla schopná dokázat?
Sarah: Po tomto mém výroku jsem si později uvědomila, že nikdo neočekával, že se umístím tak vysoko. Loni jsem skončila desátá, trénovala jsem tvrdě celý rok a první polovina sezóny byla taky skvělá. Prostě jsem věděla, že pokud zajedu dobře, nebude mnoho krasobruslařek, které budou lepší než já. Měla jsem potřebné sebevědomí, protože se mi tréninky dlouhou dobu dařily a byla jsem schopná dobře skákat. Nebyl tady žádný prvek, který bych neuměla a ostatní ano. Také jsem doufala, že mě rozhodčí spravedlivě ohodnotí a to také udělali.
Byla jsi ráda, že jsi na mistrovství Evropy skončila čtvrtá nebo jsi byla
zklamaná, že jsi nezískala medaili?
Sarah: Nejprve jsem byla zklamaná, ale to je prostě přirozená reakce, když jste tak blízko medailím. Poté ale zklamání vystřídala radost. Viděla jsem, jak dobře Carolina (Kostner) zajela, zasloužila si být třetí. Nebylo tu nic, co by se dalo zpochybnit, protože bodový rozdíl mezi námi byl celkem velký. Nakonec jsem se radovala ze svého skvělého výsledku. Carolina prostě byla ten den lepší než já. Řekla jsem si, že příště bych chtěl být lepší já.
Na olympijských hrách v Turíně jsi skončila osmá. Z
Evropanek si byla druhá nejlepší. Myslíš si, že úroveň je v jiných částech světa vyšší než v Evropě?
Sarah: Ruské krasobruslařky nejsou určitě tak silné, jak by mohly být. Pokud Irina odejde, zbude jen Sokolova. Ale nikdy nemůžete vědět, co se stane v příštích letech. Věřím, že v Evropě se skrývá ještě hodně talentů. Carolina je úžasná krasobruslařka ale bohužel také nejezdí čistě. A já se zlepšuji (smích). Pokud bych na olympiádě bruslila takovým způsobem, jako jsem bruslila před dvěmi, třemi lety, nikdy bych se nestala druhou nejlepší Evropankou. Stačí pár drobných chybiček a spadnete v žebříčku dolů. Je ale pravda, že bych dala přednost druhému místu na mistrovství Evropy v příštím roce.
Určila sis nějaké cíle pro mistrovství světa?
Sarah: Neurčila jsem si žádné přesné umístění. Na olympiádě jsem byla osmá a zlatá s bronzovou medailistkou nepřijely, takže umístění v první šestce by bylo fajn. Ale jsou tady jiné krasobruslařky, jako Japonky, které ještě nejsou tak unavené z celé sezóny. Hlavně chci zajet svou volnou jízdu nejlépe jak dovedu, protože během sezóny se mi to ještě ani jednou nepodařilo. Vždycky jsem ji odjela dobře, ale ne bezchybně. Chtěla bych ukončit tuhle sezónu s volnou jízdou, která mi dá pocit, že jsem do toho dala všechno. Samozřejmě, že se do toho snažím dát to nejlepší, ale zajet bezchybný volný program by bylo skvělé.
Jak bys popsala svůj styl bruslení?
Sarah: To je těžká otázka. Myslím, že pořád ještě hledám svůj styl. Chtěla bych zkusit různé styly bruslení a různou hudbu, ale hodně lidí mi řeklo, že mi spíše sedí klasická a pomalá hudba, jako ta v mém krátkém programu. Myslím, že v současnosti umím předvést samu sebe nejlépe v tomto stylu hudby ale doufám, že v budoucnu ukážu taky svou jinou stránku.
Letos se řadě lidem líbil tvůj krátký program na
soundtrack k filmu „Hledání země nezemě“. Můžeš nám říct, jak si přišla na jeho návrh?
Sarah: Zabralo to docela dost času, než jsem našla hudbu pro svůj krátký program. Dlouho jsem ji hledala společně se svou maminkou. Strávily jsme hodně času v prodejně CD a poslouchaly jsme hlavně soundtracky. Pak jsem narazila na „Hledání země nezemě“ a všechny části toho CD mi přišly zajímavé. Mluvila jsem o tom se Salomé Brunner a se svou trenérkou a oběma se soundrack taky moc líbil. Pak jsem si vybrala ty části, které jsem chtěla použít, ale než byl program sestaven zase to zabralo delší dobu, protože jsem hudbu musela různě sestříhat. Pracovali jsme na programu společně se Salomé v Obersdorfu a já se cítila pohodlně, protože mi jízda seděla. Bála jsem se, aby program nebyl „příliš“ normální, ne dost výjimečný, ale zřejmě jsem se mýlila.
Inspiroval tě samotný film?
Sarah: Ano. Poté co jsem objevila hudbu, viděla jsem film a probrečela jsem ho. Je to tak krásný film. Samozřejmě jsem se nesnažila představovat žádnou z postav, chtěla jsem jen předat ostatním ten krásný pocit, který jsem při sledování filmu měla.
Jsi spokojená s tím, jak ti tato sezóna vyšla?
Sarah: Jsem velice spokojená. Tréninky šly opravdu dobře a mohla jsem se zúčastnit všech naplánovaných závodů. Byla to vyčerpávající sezóna, nedělala jsem nic jiného kromě bruslení, ale nikdy jsem se nenudila. Teď musím zvážit, co bych chtěla dělat a jak bych chtěla pokračovat.
Jaké jsou tvé cíle do budoucnosti? Už víš, jak dlouho by si chtěla s amatérským krasobruslením pokračovat?
Sarah: Určitě chci zůstat do roku 2010. Jako každý počítám od olympiády k olympiádě, ale také beru rok za rokem a snažím se zlepšovat. V současné době jsou mé šance na úspěch pravděpodobnější v Evropě než v celosvětové konkurenci, ale doufám, že to se brzy změní. V prví řadě se teď chci koncentrovat na svůj letní trénink.
